aktuálně

Moc vám děkujeme za ty všechny hlasy ve Velký sedmě Radia 1, kde hraje Království z nový desky..

koncerty

24.10.2014 20:30
Králíky - KD Střelnice
na turné NÁSLEDUJ KOJOTA

25.10.2014 20:00
Šonov u Broumova - Hospoda U Pitašů
na turné NÁSLEDUJ KOJOTA

29.10.2014 14:00
Bratislava - Rádio FM
Popo_FM

Více

Facebook YouTube Bandzone

přehrávač

dva

rychta

blog

19.10.2014

slunce a mlha to je kolem mě už druhej den. třpytí se to a zase schovává. včera jsem stál pod stromama s tim, že už den zhasíná, zem byla oranžová, pokrytá čerstvě mrtvýma listama dubů, mezi nima jeden kruh žlutej, javorovej. vobrazce, co nikdo neuvidí, jsou jenom pro sebe. Klimt. a teď jsem sem pozvanej já a vybírám si jeden z těch žlutejch listů, že ho přinesu domu, zdvihnu hlavu a doprdele, když už jsem myslel, že je dneska po všem, někde se vzaly zapomněný paprsky a zapálily vrcholky těch stromů, svítěj tak silně, že mám pocit, že je to fakt ňákej pozdrav. to je na mě?? ..ticho po pěšině. dobry, rozumim. v zahradě jsem prošel kolem srnky. odešla uplně pomalu, žádnej stres dvounožče v teplákách, jenom se pasu ráda sama a tak odcházim. oukej. teď sklápim zase hlavu od ohnivejch vrcholků a vidim odtamtud padat list. ten je pro mě! musim ho chytit dřív, než se dotkne země! je to tak pět metrů, vystartuju, bude to tip ťop.
přede mnou jsou tak dvě vteřiny, na jejichž konci ho buď chytim, nebo padne mezi mrtvý bratry. ještě žije? teď když letí, nebo už je po něm? nebo nebude po něm ani potom co se stane součástí Klimta? letí tunelem na druhej břeh? ty vole nevim. Co stihne člověk za 2 vteřiny? rychlý skoky, větve v cestě přeskoč, pařez – kurva pařez co s nim, teď to nestihnu jenom kvuli tomu, že přemejšlim vo pařezu, neřeš ho, přeleť ho, neni tam, neumim to, přemejšlim vo tom, že nejsem soustředěnej na ten list a uvažuju vo pařezu v cestě! skoč rybičku! ses posral? neumim skočit rybičku. jakej máme čas? ještě vteřina. uf, no tak to je v těžký v pohodě. žádnej stres, jen si tak pádim pro list, v zastavenym čase, jako se srnka jenom ráda pase sama. list se točí podél svý osy. ne ne. jenom uplně soustředěnej a vodproštěnej vod myšlenek bys ho chytil! Jágr! Sidharta. kamaráde, chacha, to ty nejseš. tudydů, v hlavě ti štěkaj psi.
před patnácti lety na prvnim stopařskym vandru, když jsme to s klukama v nekonečný volnosti stočili směr Slovensko a skončili večer u Váhu v Trenčíně, přišly za náma tři holky. Povídali jsme si s nima a ony slíbily, že nám druhej den ráno přinesou snídani. No, tak to jsme teda zvědavý. Ráno nás vzbuděj dívčí hlasy a pohled na koše s jídlem, svítí slunce, jídlo! dneska nebudou jenom čínský polívky kousaný nasucho. ty holky fakt přišly, to nejsou jen tak ňáký holky! je třpytivý ráno, řeka Váh teče klidně a nezvratně. Podívám se do slunce. Je tam někdo? Kdo jste tam? To ty sám za 15 let! Jo, a další? Jste tam někdo?
Slunce zapaluje nade mnou vršky modřínu, dubů a javoru. kouká taková srnka do slunce? mezi soustama trávy v zahradě, tam kde stojí maringotka s včelíma úlama a kde už několik let nikdo nehospodaří. Lavička je před hrušní s uplně červenym kmenem, to nějaká houba dělá stromu tapetu. Za dva roky to bude mít v nabídce Ikea. Jste tam, srnky a děti? Se dvěma z těch holek od řeky jsme se stali velkejma kamarádama a jsme kamarádi doteď, jeli jsme spolu na spoustu cest, vandrů, dostopovali jsme spolu několikrát k moři. Jediná, ta třetí, ta nám zmizela. Na 15 let. Teď jedem na návštěvu k jednomu novýmu známýmu, jeho žena chystá oběd, díky, je to výborný! Odkud my se jenom známe? No přece od Váhu, před patnácti lety jsem vám s holkama přinesla jídlo. Eva nám přinesla jídlo a začal se odpočítávat dlouhatánskej čas až do dneška, kdy se potkáme podruhý. fajn! Eva nám nosí výborný jídla. Za patnáct let u svíčkový ahoj! Tsss, co je to patnáct let? Co sou dvě vteřiny?
mám před sebou poslední krok, list už je uplně u země. kurva dej to, jinak ty stromy vyprsknou smíchy, nebo bude ticho, jakože nic, já bude stát, naštvanej a až vodejdu vyprsknou smíchy, nebo jak jsou zpomalený, tak zejtra až pude kolem houbař, najednou se stromy chytěj větvema za břicho a nebo se povalej na zem v záchvatu škodolibýho smíchu a houbař bude mít depresi, že se smějou jeho trapnejm kalhotám a úplně přehodnotí svuj přístup k módě. musíš myslet jenom na ten list, buď list! a ruka a list a ruka a list. buď skok! psi v hlavě ztichli a vyčkávaj co se stane! A já?…

…mám ho!!! držim ten list v ruce! mám ho. frajere! cha. ale tyvole dyť to je až nefér, dyť sem to vůbec nezvlád ten mnišskej úkol, dyť já sem stačil myšlenkama vobejít planetu a i tak jsem ho chyt. Ale co, tentokrát to dalo tělo! to se počítá. fajn.
zahřeju ho, pozdravim a položim do obrazu, stromy musej uznale pokejvat. čumíte co? spadnou další dva listy – asi výzva, potvrď dvakrát!!! jenže já – už nemám zájem. No dobry no, tak zas jindy. Zhora slyšim brhlíka jak vyťukává z kůry brebery. jdu do mlhy. Tunelem pod kolejema zajdu do těch mlhovejch cárů a zezadu slyšim jak někdo vyprskne smíchy. Cha chá. Hej! Vo co de?

Více