22. 2. 2012
roman týc, jeden z členů ztohoven, nastoupí v tomhle týdnu do vězení za to, že vyměnil obrázky na 50 semaforech v praze. místo klasických panáčků dosadil invalidu, ženskou s dítětem, kadícího, ukřižovanýho, holku s culíkama, oběšence. barvy zůstaly.
zaplatil vzniklou škodu, ale soudem navíc nařízenou pokutu zaplatit odmítl, protože nechce připustit, že tenhle street art je trestnym činem. nastupuje proto tenhle pátek na měsíc do pankrácký věznice. je třeba ho napravit..
běs. smutná česká realita. sakra!
hud.
21. 2. 2012
dneska se svítáním zpívali v ulici kosi. první jarní kosí zpěvy. čarovnej okamžik v roce, na kterej vždycky čekám. dneska to bylo. je to stejnak skvěle zařízený tady u nás, že nás škrtí ta zima a díky ní, čim je delší, čim je ukrutnější, tim víc díky ní přichází potom ta radost z jara. to na floridě nezažijou. na fejsbuku to taky nezažijou. v čínský továrně to zažijou?
ahoj, jarní hud.
17. 2. 2012
Ahoj běloši, černoši, indiáni, asiati, eskymáci, psi a inteligentní papoušci.
Skoč v hitparádě Rádia 1 "Velká Sedma" pěkně spadla, protože naši fanoušci jsou dobrodruzi, bruslaři, cestovatelé, dělníci vod fochu, buhví co ještě a nějaký hlasování je jim putna. A to je správný.
Nicméně, hlasovat můžete TADY!. :)
ahoj, mějte se pěkně,
hud.
16. 2. 2012
Hlubiny pralesa nejsou stejný jako hlubiny internetu. Hlubiny pralesa smrděj chcíplotinou, toužej láskou pestíků a blizen, explodujou pudem k nebi, vrtaj se do země, proplejtaj ke světlu.
Hlubiny pralesa nejsou stejný jako hlubiny internetu. Lidský volání po přátelství, lidský vzkazky po pozornosti, obchod, reklamy, komunikace, hledání odpovědi na nevyřčenou otázku, náraz na sterilní zeď.
A stejně jsou něčim stejný. Oboje jsou to hlubiny tohodle světa.
hlubinný hud.
15. 2. 2012
Buňky. Za blánama mozku, za tunelama, plenama, nebo co tam je, tam někde štěká pes.
Za ztvrzelejma rytmama: z práce-do práce, z práce-do práce, do práce-do práce, svítá zrovna, sou živý planety, křičící svit.
Buňky jako vesmíry, molekuly jako galaxie. V hlubinách mozku je malinká informace o dujícím větru a zpívajícím ptáku a touží po nich. Vesmírky ve mně chtěj být naboso ve svý matce, ve svým otci. Chtěj dýchat a plavat se svýma prapředkama.
Za navyklejma blánama mozku tam vevnitř mýho robotího mozku pukaj ledovce a hořej lidský srdce. Jsem živej. Jedu ve vlaku. Jsem složenej z buňek a oblečenej v džínách a svetru. Z domků a vesnic jsou ve tmě jen světýlka lidí. Světýlka všech s těma vesmírkama, pralesama blizen a pestíků někde v hlubinách mozků. Oslavuju mateřský nebe, jedu domu rozsvítit.
hud.
13. 2. 2012
tondovi kročovi, sochařovi z hukvald, se narodila holčička - anička. určitě u toho zrovna padala zeď porodnice, v přízemí hořelo a na nebi hvězdy zářily v nějaký šílený konstalaci. tonda přecházel doma zleva doprava, pil rum. tak to bylo.
hodně odvahy aničko!!! zrní
5. 2. 2012
Uhánim kolejí, uhánim vzad mašinou. Obraz co vidim je zkřížencem mezi vznikající kolejí těsně po setmění Prahy, keřiskama, světýlkama a mezi odrazem světa tady vevnitř ve vagónu – vypouklym, zkřivenym svědectvim svítících prostor mezi pár cestovatelema, co tu sme, jedeme vzad do noci a před očima se nám odtajňujou klikyháky právě zpracovanejch kolejí.
Kolejnice sou teď v těch sibiřskejch mrazech schopný normálně puknout, prasknout jak kost běžce. Křup a vlak stojí a nemá co žrát. Ráno sem podél kolejí viděl šedym leskem ojíněný spletence šlahounů ostružiní. Třpytily se mrazem a ostnama, jako by se nabízely, lákaly k výtvarně krásnýmu poranění se.
Světýlka mizej, uplývaj, jak jim ujíždíme, ale v tom mozku kurvy kurvičky budou vražený asi nadosrmrti. každej tenhle pohled tam bude. Kdyby se to odehrálo někdy v budoucnu úplně takhle stejně znova, tak by se to potvrdilo, vzpomněl bych si totiž, protože v mozku sou všechny ty obrázky už nafurt. A dybys je náhodou mermomocí chtěl dostat pryč, tim víc je tam budeš zadírat.
Uhánim kolejí. Červený, žlutý, na tyčích, stojanech, autech - pojízdný, v řadách nad sebou ve kvádru paneláku, v domcích jednotlivejch lidí, jejich tepla domova na věky v mý palici.
h.u.d.
1. 2. 2012
Ahoj u počítače,
moc díky za hlasy ve velký sedmě radia eins, kde se skoč vyšvihlo z novinky na 2. misto za umakart. hlasujte klidně a vesele dál. :)
Včera jsme byli součástí Literárního kabaretu EKG O Lásce a Slepicích v divadle Archa. 2 slepičky seděly na bidýlku nad našima hlavama a hlavama těch básníků a nad holohlavou Arnošta Goldflama, kterej četl povídku, slípky černá a bílá, ta černá s cizokrajnou chocholkou, rozkývávaly bidýlko hlavama, Rudiš a Malijevský básnili, znalec slepic přednášel o zlepšujících se podmínkách a my - zrní do toho, nad hlavama slepičí vysokovzdušnej breakdance, my do toho hráli hýkala.
dneska je repríza, dneska je středa někde hluboko v zimě
mějte se dobře, hud.
ze starý pekárny v brně ze soboty:
26. 1. 2012
jdu pěšinou, rozbředlym lesnim sněhem, z pod krusty, co je na rybníčku, čouhá nákupní košík, kolečkama k nebi. košík a holina a lahev od jaru. šlapu mokrým sněhem, taje to, co večer nasněžilo a jak jdu, blíží se ke mně tim předměstkym kladenskym lesem zpěv muezína z minaretu. to asi na sletišti je nějakej arabskej den řikám si. je arabskej den a na podiu tančej v sukýnkách kolem vztyčující se kobry, 3 jediný diváci seděj na tribůně, pijou grog a myslej na to, že zejtra je pondělí a už zas musej do práce. je neděle, arabskej den.
Ale není to tak. jak jdu lesem, mezi stromama stojí chlap s hlavou zakloněnou a zpívá. zpívá ze všech sil už několik minut. svolává duchy lesa k rozhovoru. má béžovou bundu až ke kolenum, vidim ho z dálky, v rybníčku je košík ze supermarketu, na sletišti je úplně prázdno a chlap pořád opakuje tu cikánskomuslimskou lesní mantru.
Les mě vysadil v místě, kde bývalo úplně původní starý centrum. dneska je to okraj, od kterýho město uteklo,
přívěsek ocásek dorostlej už ze tří stran špinavym příměstskym lesem. domky jsou tu nižší, mají na sebe nasedlý vrata do dvora, a přes dvůr chlívky a maštale. bývalo. uprostřed návsi je kaple s hvězdičkama na stropě, na rohu hospoda se zabedněnejma oknama a sokolovna s velkym S ve štítě. Tohle je začátek, tady 500 metrů vod hlavního tahu, vod panelákovýho sídláku a kladenských mrakodrapů.
Stáčím se už novějšíma ulicema, už slyšim auta od silnice a v tom jde proti mně. v bundě po kolena lesní mystik, hýkal, přízrak. je mentálně postiženej, kmitá nepřiměřeně zápěstim, kýve hlavou a mluví si pro sebe. plaše mě mine. vrací se z hovorů s bůhvíčímisi nebesy, ťapká nazpět do postiženýho světa ze svý nadpřirozený mise. spojil se, předal svojí nutkavou zprávu, naplnil nutný poslání génia ve svým roztěkanym těle a kličkuje zpátky do úkrytu. Na okně domku vedle mě je zevnitř vylepená cedulka s nápisem:
někdo mi urval zvonek
jestli přicházíte v dobrym, klepejte
když neuslyšim, volejte tel. 608 529 378
ale nemůžu volat zpátky, nemám na kredit
po 11 nevolejte, spim
a pod touhle zprávou je přilípnutá ještě jedna:
exekutoři mi vzali co mohli
pokud máte něco, co nepotřebujete
volejte tel. 608 529 378
díky
Míjim ten domek, zpívám si cikánskoarabskou lesní písničku a vezu nákupní košík, abych si vrátil pětikorunu co je tam zastrčená, rozhlídnout, hlavní silnice.
mějte se dobře!
hud.
26. 1. 2012
Už se moc těším na brzkou spolupráci s Lenkou Dusilovou v Akropoli, do toho ještě pár tanečků od VerTeDance a máme tu parádní večer jako na dlani...
Ve víru myšlenek a pocitů z posledního koncertu českého prozření jménem Cermaque vám s potěšením oznamuji, že skladba Skoč byla nasazena do hitparády Rádia 1 "Velká Sedma". Hlasovat můžete ZDE!
Váš yirásana!